Hra s příliš vysokými kartami... aneb subík se stal otrokem.

Svět BDSM nám přináší mnohé možnosti a taky mnohá překvapení. V žádné jiné komunitě nenajdete tolik různých stylů, praktik a rozličných vztahů. Je to skutečně pestrobarevný svět všech možných emocí, důvěrných rozhovorů a bohužel i bolestivých zklamání. Ale všechno, co v něm zažijete, ve vás zanechává nějakou stopu a formuje vás. S díky přijímám každou zkušenost a učím se z každého karambolu. Chvíli si možná lížu rány, které jsem dostala, ale po čase zase vstanu a silnější jdu vstříc novým výzvám.

Jedno je ale skutečně nad slunce jasné. BDSM svět prověří dokonale vaši psychickou odolnost a cílevědomost. Razím heslo, že překážky nejsou překážky, ale příležitosti. Příležitosti poznat sama sebe a zjistit, jak daleko jste schopni zajít pro to, aby se vám splnil váš tajný sen. Příležitosti si ověřit, jak moc silná je vaše důvěra k vašemu protějšku a co všechno jste schopni udělat pro to, abyste o něj nepřišli. A jednou z "hraček", která vás dovede opravdu bezpečně na pokraj bezmoci je pás cudnosti.

Miluji pásy cudnosti. Bez nadsázky je považuji za nejdominantnější nástroj, který dominantní dáma má k dispozici, protože jen pás cudnosti skutečně odhalí, jak vážně to s vámi subík myslí. Když se totiž zlomí určitý počet dní, který je u každého jiný, stává se ze subíka otrok. Otrok, jenž je schopen pro svou paní a Bohyni překopat Krkonoše a do slunce vyrýt její jméno. Jenže donutit subíka nosit pás cudnosti trvale není vůbec jednoduchý úkol. Neexistuje žádný ověřený návod na to, jak ze suba udělat otroka, neboť každý člověk je jiný a každý člověk jinak vnímá své uzamčení. Proto je na dominantním protějšku poznat, jakou cestu zvolit.

Já si stojím za tím, že jsem přímá a paličatá. Znáte takovéto pořekadlo: Co peklo jednou uchvátí, zpět už to nenavrátí? Já jsem peklo. Jak mi jednou do rukou vložíte svůj klíček a svou duši s tím, že si je mám navždy nechat, už vám je nikdy nevrátím. Vnímám to jako velký dar. Právě v ten okamžik se měním z hravé kočky s drápky v paní s bojovností lvice a začíná souboj, který nemůžete vyhrát, protože já držím otěže pevně a bez kompromisů a nepovolím, dokud si nejsem jistá, že ten divoký kůň ve vás se zlomil a vy jste pochopili, že mi bezezbytku patří celé vaše submisivní já, ale bylo to vaše rozhodnutí. Vy sami a ze své vlastní vůle jste podepsali "smlouvu s ďáblem".

Jsem tak pyšná na moje kluky. Bez nadsázky. Nebojí se rozehrát hru s vysokými kartami a jejich statečnost mě doslova fascinuje. Pro mnohé subíky jsem prostě jen svůdná panenka na hraní a v okamžiku, kdy zjistí, že by se snad i mohly splnit jejich tajné sny, se vylekají a začnou se mě skutečně bát, protože odevzdat svůj život do rukou ženy je přece tak nebezpečné a na mysl jim přijdou otázky CO KDYBY. A právě to je okamžik, kdy stojíte na rozcestí a máte jen dvě možnosti, buď dokážete, že jste svou "bohyni" využívali jen ke svému vlastnímu uspokojení a utečete, nebo jí s důvěrou do rukou svěříte klíč a necháte se vést.

Když zvolíte tu první cestu, přichází konec hry, protože cesta zpět není a vám nezbude nic jiného, než se vrátit na úplný start a začít si hledat jinou bohyni. Ale když zvolíte tu nebezpečnější cestu, otevřou se vám dveře do světa dosud nepoznaného. Najednou už to není sen ani hra. Je to realita. Cítíte fyzickou i psychickou přítomnost své paní a ona zase cítí vás. Stáváte se výhradně jejím majetkem a víte, že ač ona může všechno a vy nic, jste pro ni otrok, ale i trofej a diamantový poklad, od kterého nosí klíče a jen ona má právo vám dopřát to, po čem tolik touží vaše tělo. Chvíli volnosti, oddechu, uvolnění a slastné uspokojení. Najednou před vámi nestojí malá holka na podpatcích v kůži a s bičem, ale éterická bytost, středobod vašeho vesmíru. Její fyzická podoba jakoby přestala existovat a ač se můžete třesoucíma rukama dotknout jejích nohou a sklonit hlavu k jejím botám, cítíte jejího ducha, který tolik převyšuje to, co můžete vidět jen pouhým okem. A právě v ten okamžik víte, že jste došli zasvěcení. Klíčnice, bohyně, paní. Všechna tahle slova jsou zbytečně prázdná, když nemáte odvahu se plně odevzdat a pokud si myslíte, že jste dobrý herec a umíte oddanost zahrát, věřte, že okrádáte jen sami sebe a vaše hra dříve nebo později dojde konce a ona to stejně ví, jen čeká jestli třeba nepochopíte. Tohle se totiž zahrát nedá. Skutečné pocity vás propojují a vytváří pouto, které sílí s každou další zbořenou hranicí.

Stát se někomu skutečnou bohyní a paní je pro dominantní dámu něco, jako když se promění z housenky v motýla, protože ví, že se na ni najednou nedívá otrok očima, ale svým srdcem. Je pro něj bohyní v každém okamžiku dne a v každé situaci. Mnohem intenzivněji vnímá její slova a mnohem lépe jim dokáže porozumět. Mnohem více naslouchá jejím snům a přáním a má neutuchající touhu je plnit. Mnohem více se podvoluje jejím zvrhlým hrám a mnohem více jí věří. Najednou je zbytečné jí lhát a vymlouvat se polopravdami, protože záleží na bohyni, co a jak bude. Bohyně poroučí, otrok její přání bez rozmyslu plní. Jak osvobozující pro otroka, jak zavazující pro paní. Oba dostali to, co chtěli. On pevné a jasné vedení, ona neomezenou moc.