I dominantní ženy mají zjizvenou duši.

Včera večer jsem s mým zamčeným otrůčkem vedla zajímavý rozhovor o pásu cudnosti, permanentním zamčením a vlastně tak nějak o celém tom našem vztahu. Je super mít kluka, co si s vámi o tom na rovinu povykládá a nic před vámi netají, ani se nesnaží s vámi manipulovat. Nakonci celé té naší debaty se mě zeptal "Proč ho vlastně chcete nosit pořád? Chovám se snad jako ukázkový otrok, pak není potřeba, abych byl stále pod zámkem." Dívala jsem se do dlaně, jak se na tom malém klíčku odráží světlo pouliční lampy. Vypadal jako by byl posázený diamanty. A mě najednou došlo, že to není kvůli Nemovi, ale kvůli mně.

V BDSM světě se pořád považuji za tu NOVOU. Před rokem a něco, jsem do komunity v padla jako kulový blesk a zjistila, že to je to, co mi v životě chybělo. Přesto, že si troufám tvrdit, že jsem stále nováček, jsem zažila řadu bolestivých zklamání. Rány, co dostávají dominantní od subíků, nebývají na první pohled tak zřejmé. Přece jen, dominant má vést. Musí být silný, hrdý. Za každých okolností připravený stát za svým submisivním protějškem a dodat mu sílu, motivaci, klid, postavit ho na nohy. Dominantní jedinec má být ten silnější. Jenže to neznamená, že je kus kamene nebo ledu.

Mých pět kluků, když odečtu mého průvodce. Mých pět perel, které jsem držela v rukou. Byla jsem jejich paní a oni moji otroci. Každý byl jiný a na každého mám milé i ty méně milé vzpomínky. Přesto mě čtyři z nich ranili. Jeden dokonce tak, že mám strach, že se ta rána dlouho nezacelí a já se s ní naučím jen žít, stejně jako jsem se naučila žít s bolestí, po smrti mojí první spřízněné duše. Nemyslím si, že by v tom byl kalkul, nebo nějaký úmysl. Prostě špatně vyhodnotili situaci. Nečekali, že by to vůbec kdy mohla nějaká domina vzít vážně. Že by ta hra, pro ni nebyla jen hrou, ale životní cestou a ona jim chtěla být skutečnou paní a přítelkyní.

Když jsem je pouštěla, vždycky jsem jim poděkovala. To se tak dělává, když se loučíte s někým, kdo vám byl drahý. Říkala jsem si pak, jak dlouho mu asi bude trvat, než na mě úplně zapomene a došla jsem k názoru, že by ta vzpomínka na tu malou s bičem aspoň do večera mohla vydržet. Když si tohle uvědomím, je to vlastně strašně smutný.

Dámy, nemusíte odpovídat, ale která z vás to nezažila? Naprosto úžasná akce. Dokonale jste si to užili a pak veselé klábosení třeba nad sklenkou vína nebo piva, nebo čehokoliv jiného. A jen co se za ním zavřely dveře nic nebo zase jen takové ty otrocké žvásty, které všechny známe a žádná je nebereme vážně, jako třeba jste má bohyně, máte mě ve své moci, udělám pro vás cokoliv a tak dál a jakékoliv navázání na tu báječnou noc ve snaze zase tu atmosféru vytáhnout a připomenout mu, že jste možná už něco víc, než jen domina a otrok, je nemilosrdně zašlapáno do prachu a špíny zapomnění. Já nevím, jak to vnímáte vy, ale já měla vždycky pocit zneužití. Cítila jsem se využitá a zneuctěná. Jako bych byla kus masa, co nemá city a oni vlastně o mě, jako takovou nestojí. Jako by bylo jedno jaká z nás tam je, hlavně, že tam nějaká je.

Strašně nepříjemný pocit a taky pěkně bolestivý. Víte, jsem přesvědčená, že právě kvůli tomuhle se většina domin buďto zatvrdí a snaží se do hry nevkládat tolik emoce, nebo si nedostatek empatického chování ze strany otroků začnou kompenzovat tím, že si prostě za svoje "služby" vezmou peníze. Protože, když už jí otroci berou jako děvku, tak ať jí taky jako děvce zaplatí. Já díky bohu mám Nema. A ač vím, a on to ví, že jsme dva diametrálně odlišní lidé, kteří by v partnerském vztahu neměli šanci přežít, je mým oddaným otrokem a já jeho paní. Mám na zápěstí fyzický důkaz, že to tak je a dokud ho tam budu chtít mít, tak tam bude.

Nikdy nebudu profi-domina. Nedala bych to. Znamenalo by to totiž, že jsem padla a já to nedovolím. Mám velké štěstí. Mám za sebou dva odvážné chlapy, kteří mě jako dominu padnout nenechají. Mého mistra a životního partnera a mého oddaného otroka a taky moje masochistické kamarády, co se nechají pro mou radost pošlapat nebo zbičovat, ale klidně si spolu sedneme i na kafe a pokecáme o blbinách nebo politice.