Jsem dominou od… Aneb jak se stát dominantní v deseti krocích.

Nedávno jsem se tu rozčilovala nad nemožném chování "otroků". Bohužel, dnes budu střílet do vlastních řad. Kdo mě zná, jistě mi dá za pravdu, že jsem v jedné věci doslova nespravedlivá. A to je ve vnímání žen. Je mi vcelku fuk, zda je ona žena domina či nikoliv, každopádně je to žena, a jako takové by se jí měla projevovat alespoň úcta. Vždyť právě my, ženy, jsme nositelkami života a hybnou silou celých pokoleních, ať si pánové říkají, co chtějí. Jenže smutné je, že je mezi námi ženami hodně slečen, které se snaží si na svém něžném pohlaví slušně přivydělat. Teď nepíšu o profi-dominách. Ty to alespoň přiznávají, že jim jde v prvé řadě o peníze. Mám namysli ty dominy, většinou mladé studentky, které se snaží tímto způsobem najít bohatého podporovatele, tedy otroka.

Když se mě někdo zeptá, odkdy jsem dominantní, po pravdě odpovím, že jsem se s dominancí narodila. Když se mě, ale někdo zeptá, kdy jsem dala průchod své dominanci, musím se přiznat, že to tak dlouho není. Vlastně by se s trochou nadsázky dalo říct, že jsem taková rychlokvaška mezi dominami. Osobně si myslím, že je to částečně zapříčiněno tím, že si nemusím osvojovat dominantní chování. Stačilo jednat tak, jak mi přišlo přirozené. A možná právě tohle mělo za vinu, že ač novička, našla jsem si dva stále otroky, které mi mnohé "profesně" starší kolegyně závidí.

Oba moji kluci se totiž řadí mezi velmi úspěšné muže a s úspěchem jde ruku v ruce i lepší životní úroveň. Velmi často poslouchám "Ty se máš. Máš hned dva bohaté otroky.". Paradoxně je majetek až úplně to poslední, co mě na mých hoších zajímá. Je těžké to vysvětlovat stále dokola, už jen protože mi většina posluchačů nevěří, ale mě opravdu vůbec nezajímá kolik moji hoši mají na účtě. Nevyžaduji ani otrocké daně, ani drahé dárky, ani večeře v drahých restauracích. Kdo by čekal, že svoje kluky ždímu, jako mokrá prostěradla, je vedle.

Co naopak od mých chlapců chci, je totální podřízení se mi a jejich absolutní oddanost. Líbí se mi vědomí, že jsou to muži, jenž vzbuzují ve svém okolí respekt a úctu a přede mnou jsou jen obyčejní otroci u mých nohou. Odhalují mi tak své tajné já. To největší tajemství, které schovávají až v těch tajemnějších zákoutí své duše. Obraz ono muže je pro mě pak ucelený. Vím kým je a vím čím ze srdce chce být. Víme to jen my, jen já a moji otroci. Jsem tudíž jejich největší důvěrnice a zároveň s tím jejich Bohyně, protože jen pro mě, pod vlivem mé osobnosti, měli nutkání vysvléct se do naha, pokleknout k mým nohám a odhalit mi tak, čím doopravdy touží být. A to i přes fakt, že vlastně nevěděli, jestli se je nepokusím vydírat. Panuje mezi námi důvěra, která zesiluje s každým dalším setkáním. A nebojím se napsat, že i láska a vzájemný respekt, protože tohle je něco trochu jiného, než jen třískání bičem do zad, i když se nijak netajím tím, že to dělám klukům opravdu moc ráda.

Jenže tohle se těžko vysvětluje nepoučeným uším. Je smutné, že ony nepoučené uši nalezneme i v řadách "přirozených" domin. Dámy, opravdu ani latex, kožené oblečení a hromada bičů, z vás opravdové dominy neudělají a je ve své podstatě fuk, jak dlouho se v BDSM světě pohybujete. V okamžiku, kdy hledáte otroky, protože máte pocit, že je to elegantní řešení vaší nelehké finanční situace, nejste dominami. Takové dominy, když se jim poštěstí najít si takového otroka, se velice rychle stanou na něm závislé a to vůbec není dobře. Jakmile totiž otrok zjistí, že se stala madam na něm závislá, velice rychle ztrácí své postavení a otrok ji přestává vnímat, jako svou paní a vládkyni. Proto mi věřte, hledat si otroky, coby zdroj příjmu, není vůbec dobrý nápad. I tady totiž platí, že opravdová dáma i o dárky, peníze a pozornosti neříká.