Nejsvětější trojice bez třetího

Jsem dominantní dáma. Pohled na svázanou, zbitou, spoutanou nebo jakkoliv poníženou ženu mi vyvolává nepříjemné mrazení v páteři. Děsí mě pohled na uplakanou ženskou tvář a hrůzou se mi ježí chloupky na pažích, když vidím rudě nalíčené rty umlčené kuličkovým roubíkem. Paradoxně, když je takto zacházeno s mužem, je to pro moje oči doslova pastva a tělem mi proudí vlny adrenalinu. Právě proto jsem ráda, že naši skupinu na sociální síti vedeme tři a každá z nás vnímáme svět BDSM trochu jinak. To co mě děsí a hnusí se mi, mou kolegyni nadmíru vzrušuje a cítí se tak šťastná.

Tolerance a respekt je jedním ze základních kamenů pro správně fungující komunitu a ta BDSM není rozhodně výjimka. Myslím, že domina, co by o subinkách prohlásila, že jsou to nesebevědomé ženské bez vlastního mozku, by to od nich pěkně slízla a už by si takovou blbost říct nedovolila. Stejně by to odnesla subinka, co by se snažila dominám namluvit, že jsou to jen frustrované feministky, co si nemůžou najít normálního chlapa a tak si svůj komplex léčí na zoufalcích.

Rozdíl mezi dominantními a submisivními je na první pohled jasný. Když to opravdu hodně zjednodušíme, dominant rád vede, submisiv je rád veden. Ale je tu ještě jedna skupina. Skupina, která stojí někde mezi. Switch. Lidé, co jsou chvíli dominantní a chvíli submisivní a právě díky této jejich variabilitě, jsou právě switch zajímavým předmětem k debatě, neboť jak to vidí sub či dom je vcelku jasné. Ale jak to vnímají switch? Kdy a jak se "přepínají"? V jakých situacích jsou dom a v jakých sub? A jak vlastně oni cítí a dokáží vůbec cítit to spojení se svým protějškem, nebo jsou to skutečně jen lidé, co si BDSM praktikami zpestřují svůj sexuální život?

Víte, včera jsem o tom mluvila s jedním z mých kluků, který nechtěně vyvolal u nás ve skupině docela vyostřenou debatu právě na téma switchů, do které jsem se žel nezapojila, neboť jsem se o ní dozvěděla pozdě, tedy ve chvíli, kdy kolegyně vypnula komentáře a bylo by ode mě opravdu nekolegiální, kdybych je zase zapnula, ale nějak jsem se přece jen k tomuto tématu vyjádřit chtěla. Jak jsem tak pročítala komentáře, všimla jsem si, že dominantní i submisivní se snažili si otázku switch zodpovědět, ale nikdo se vlastně switchů pořádně neptal, jak to vlastně mají oni, což si myslím, že je velká chyba.

Stejně jako submisivní a dominantní jsou naštvaní, když se jim někdo snaží vnucovat, jak by měli své role cítit a co vlastně "doopravdy" za jejich submisivní či dominantní povahou stojí, mohou se i switch cítit dotčení tím, že my se je snažíme nacpat do nějaké škatulky. Paradoxně, právě tím, že switch jedinci jsou tak variabilní, to může každý z nich vnímat jinak a ve většině případů se raději budou držet dál, aby se náhodou nedostali do debaty, která by jim mohla připadat nevyrovnaná a zaujatá.

Pokud vás zajímá, jak celou tuhle "problematiku" vnímám já, je to pro mě prozatím neprozkoumaná oblast. Jestli dokážu pochopit switche, či nikoliv to netuším, ale jsem si jistá, že jsem natolik uvědomělá sebe sama, že mi jejich existence vůbec nevadí a dokonce si myslím, že to nemusí být ani hračičkové nebo vanilky, které si prostě jen zpestřují svůj fádní sex. Proč by nemohl existovat člověk, co v sobě má jak submisivní, tak i dominantní sklony? Co těmto "šedým" eminencím dát prostor a lépe je poznat. Třeba se ze šedých eminencí vyklubou pestrobarevní motýli.