Oceán dominantních slz

Zas píši Vám. Co mohu více?

Co já zmůžu z osudem?

Já vím, že máte právo sice,

nahlížet na mě se studem.

To že je ta dominantní dáma?

Jak umírající ptáče spíš se zdá.

Já bývala šťastná, když usínala jsem s váma.

To všechno odnesla doba zlá.

To býval ten čas, kdy jako slunce jas,

zářila jsem, plna čistým štěstím,

když uzřela jsem vaši něžnou tvář,

z níž potají nám lásku věštím.

To byly ty chvíle, plné vášně,

kdy sdíleli jsme svoje tajné sny.

Pak ale přišlo probuzení strašné.

Já jsem zde. A kde jsi ty?

Kam jen zmizel jste můj milý?

Do tichých nocí já se ptala.

Zlá předtucha v mém srdci sílí.

Co jsem vlastně pro tě znamenala

Ne, neodpovídejte.

Já to nechci znát.

Smilování se mnou mějte,

ať si mohu trochu lhát,

že jste mě měl kdysi rád.