Poslední má slza pro tebe, má lásko.

Nevím, co mě to popadlo za nápad si postavit mučírnu tak blízko tebe. Dokonalé místo pro sebetrýznění. Je noc. Nezvykle teplá noc s přihlédnutím k tomu, že je teprve začátek dubna. Sedím v tmavém pokoji v polosuteréním bytě na jediném kusu nábytku, který nabízí, černé kované posteli. Oknem se sem přes škvíry, které černý závěs s damaškovým vzorem nedokázal zakrýt, vloudilo světlo pouličních lamp.

Je tu ticho. Jednou tenhle pokoj bude žít bujarým a zvrhlým veselým všech mých přátel z komunity. Budeme tu mít luxusní přátelská setkání dominantních dam, oblečených do kůže nebo latexu. Představuji si je, jak sedí hrdé a krásné se sklenkou sektu v útlých prstech s upravenými nehty. U nohou jim v maskách a kožených postrojích sedí oddaní otroci. Skoro slyším jejich smích. Doléhá k mým uším z dálky, jakoby ze sna.

I já budu mít u nohou svého oddaného otroka. Bolestně zavřu oči. Je mi jasné, že jím nebudeš ty. Ve snaze zahnat myšlenky na naše krásná nepříliš častá setkání šátrám po černém hebkém prostěradle. Hledám svůj telefon, chci vědět kolik je hodin. Kolik mi ještě zbývá trýznivých minut, než půjdu za ním. Baterie hlásí, že víc už nevydrží. Nevadí. Nechám telefon i s hladovou baterkou v mučírně na nabíječce. Přes ramena si hodím černé sako a pomalu se chystám k odchodu.

Je větrno. Světlo pouličních lamp se matně odráží v černé kůži mých kalhot. Stačí ujít několik kroků a do očí mi zasvítí logo společnosti, ve které trávíš svůj pracovní čas. Ach Bože, jsme tak blízko sebe a přitom tak daleko. Pokouším se zapálit si cigaretu v plané naději, že zažene slzy, co se mi derou do očí. Vítr plamínek ze zapalovače třikrát sfoukne, než se mi povede si zapálit. Modrošedý kouř v obláčku vypouštím ze svých rudě nalíčených rtů. Vítr ho hned trhá na kousky a rozmetá ho v tiché nic. Jdu dál. Logo zastíní jiná komerční budova. Přecházím vlhkou ulici. Nikde nikdo. Procházím okolo hřiště a najednou zaslechnu čisté tóny písně, kterou jsi mi posílal a pak jsme ji poslouchali společně, když jsi mě po mém šíleném tanci s biči držel za ruku a ležel jsi mi v náručí. Byl jsi tak klidný, tak spokojený, tak můj. Proč to vždycky musí skončit pocitem zklamání a ponížení. Zase se mi v očích objevují dvě slané kapky. Svádím to na stále sílící vítr. Už jen pár metrů. Za tím rohem v té budově, co mám na dohled, na mě čeká. Můj oddaný poddaný. Pro něj skutečně něco znamenám. Jsem jeho paní a bohyně. Jsem jeho dominantní dáma, co by pro ni dýchal. Už jen chvíli a ze zoufalé zamilované naivky, čekající na zázrak, bude zase Bohyně a vládkyně úspěšného muže. Aspoň na chvíli tě vytěsním z hlavy a připomenu si, čím jsem chtěla být pro tebe a co jsi mi nedovolil, možná ze strachu, možná z vypočítavosti. Na tom už nezáleží. Přišla jsem o tebe a tys přišel o mě. V tichosti, bez křiku, bez zoufalých scén, jen s velkou bolestí někde v oblasti srdce. Je čas jít. Mává na mě z balkónu své kanceláře. Vesele mě zdraví. Má takovou radost, že mě vidí a mě to těší.

Nastupuji do luxusního vozu. Jedeme na večeři. Má dokonalý přehled, co se gastronomie týče. Hýčká mě jako princeznu. Dobře ví o jizvě na srdci, co mi po tobě zbyla. Snaží se to napravit. Jaký paradox. On mi přece neublížil a přesto pečuje o to bolavé nitro a tak láskyplně se snaží tu velkou neustále krvácející ránu zhojit. Jeho péče mi ze začátku přišla až k zoufalému smíchu. Jak mi on může pomoc? Kráter na srdci, který mi po tobě zbyl byl tak velký, tak hluboký. Krůček po krůčku se mnou překonával všechny nesnáze. Zatáhl mě do světa luxusu a rozmazloval mě tím nejlepším, co česká gastronomická scéna mohla nabídnout. Pečoval o moji spokojenost v nejluxusnějších hotelech a pak přišla doba, kdy jsem ho zase já trochu zatáhla do toho mého světa. Byla jsem pro něj paní i ve starých roztrhaných jeanech a válečkem nebo mopem v ruce. Statečně se mnou budoval moje zvrhlé doma. Byl se mnou, když mi docházelo, jak málo jsem pro tebe znamenala. V době, kdy jsem opravdu potřebovala podržet, tam pro mě byl.

Miluju tě, proč mám lhát. Nedávno ses ptal jestli o tebe stále stojím. Ty víš, že ano. Ale stojíš ty o mě, nebo chceš jen moje biče? Bože, jak jednodušší bys to měl. Šikovných profi spankerek je plná Praha, některé ti k tomu dají i ten sex. Jen bys to měl bez zbytečných pozdějších bolestných výkřiků. Ta romance by skončila v okamžiku, kdy bys jí položil bankovky na stolek u postele. Žádná bláhová očekávání. Žádné zamilované, zoufalé zprávy, které stejně ignoruješ. Žádné bolavé srdce. Daly by ti přesně to, co chceš. Lásku na jednu noc. Proč se tedy snažíš držet mě? Určil jsi mi pozici, která mě ničí. Nechceš mě nechat odejít, ale ani mě k sobě nepustíš blíž. Prý chceš vztah. Bože, jaký vztah? My žádný vztah přece nemáme. Nemůžeme mít. Ten se totiž jednou schůzkou za půl roku nevybuduje. Víš, co jsi pro mě znamenal, možná jsi to nechápal, ale věděl jsi to. Věděl jsi to, když můj bič dopadal na tvoje záda. Věděl jsi to, když sis mě k sobě přitáhl, spoutané ruce v pevných kožených poutech jsi mi přehodil přes ramena a naše rty se střetly v polibku. Věděl jsi to, když jsem tě uzamykala do pásu cudnosti, aby sis plně užil to vzrušující omezení. Věděl jsi to, když ses nechával pro mou zvrhlou radost spoutat do pevných řetězů. Věděl jsi to, když jsi mi po šílené vášnivé noci nad ránem usínal v náručí a já svými prsty laskala tvoje vlasy. Kolik smutný článků bylo napsáno. Kolik slz prolito. Kolik marných představ podříznuto krutým ostřím reality. Nepřišla jsem o tebe. Nemohla jsem, protože jsem tě nikdy neměla. Loučím se vlastně jen se svou vlastní představou a naivní ideí. Vydržela mi docela dlouho.

Vlastě si připadám, jako bych se probudila ze snu, nádherného snu. Ale ve snech se žít nedá. Bylo to krásný, ale stačilo. Už nemám sílu čekat na něco, co se nikdy nestane. Už nemám energii doufat, že by se to někdy změnilo. Už se neodvážím snít, protože ty pomyslné pády z postele pak opravu hodně bolí. Ach Bože, děkuji ti za ten sen, za hodiny plné touhy, za vzrušující pocit souznění i za tu bolest.